Giacometti oživuje chrám dendur: setkání umění staletí

Newyorské Metropolitní Museum of Art, obvykle proslulé galavečery s ikonami popkultury jako Usherem a Madonnou, se nyní proměnilo v nečekané poutní místo pro milovníky Umění. Ne v opulentní sále, ale v samotném srdci – v chrámu Dendur, egyptské památce darované muzeu, zde totiž vládne podivuhodná symbióza starověku a moderny: sedmnáct bronzových a sádrových soch Alberta Giacomettiho.

Zrození vlivu: jak starověký egypt inspiroval giacomettiho

Vystava „Giacometti in the Temple of Dendur“ není jen dočasná instalace, ale odhalení zásadního, dosud málo známého vlivu egyptského Umění na tvorbu tohoto švýcarského sochaře. Již jako teenager, fascinovaný cestami po Itálii, Giacometti objevoval tajemství hieroglyfů a profilovaných postav, které se později odrazily v jeho ikonických, protáhlých figurách. Jak vysvětluje Emilie Bouvard, kurátorka Nadace Giacometti, sochař hledal „Umění, které vypadá věčně, život, který bojuje proti smrti“ – a právě v egyptském Umění našel klíč k dosažení tohoto cíle.

Představte si Walking Man z roku 1960 nebo Pointing Man z roku 1947 – tvary, které evokují staroegyptské hieroglyfy s nečekanou silou. A Kočka z roku 1954, odkazující na posvátnost zvířat v starověké egyptské kultuře, je jen dalším důkazem hlubokého propojení Giacomettiho a egyptské historie.

Dialog staletí: sochy v kontextu chrámu isis

Umístění Giacomettiho soch v chrámu Dendur, postaveném před 2000 lety na počest bohyně Isis, není náhodné. Walking Woman (I) z roku 1932, kterou Bouvard označuje za „opravdu velmi egyptskou“, zaujímá místo v obětovací síni, kde by se nacházela socha bohyně. Na vnější zdi se tyčí bronzová kočka s protáhlým krkem a ocasem, jako by se snažila vyšplhat po cihlách. Skupiny jeho stojících figur se shromažďují na vyvýšené platformě chrámu, připomínající uctívání božstva během slavnostních událostí.

Zajímavostí je, že některé z exponátů, křehké sádrové sochy z Nadace Giacometti, jsou vzácné výpůjčky, které budou představeny veřejnosti naposledy před jejich trvalou výstavou v novém Giacomettiho muzeu v Paříži, otevřeném v roce 2028. Stephanie D’Alessandro, kurátorka moderního Umění Metropolitního muzea, to označuje za „jedinečnou událost, která se odehrává pouze v Metu“.

Vzhledem k tomu, že moderní a současné umělecké galerie Metropolitního muzea jsou uzavřeny na pět let kvůli výstavbě nového křídla, se muzeum snaží oživit další prostory a vytvářet dialogy mezi kulturami a staletími prostřednictvím umění. A v tomto kontextu se Giacomettiho sochy stávají klíčovým mostem mezi minulostí a současností.