Konec éry? jak se proměnily zákulisí módních magazínů a s nimi i samotná miranda priestlyová

Pamatujete si na ledově chladné kanceláře Runway, kde vládla Miranda Priestlyová? Film Zlé časy pro modní magazíny (The Devil Wears Prada) definoval obraz luxusního módního impéria. Dvě desetiletí později se však realita změnila a nová adaptace se s tímto posunem neváhá konfrontovat. Připravte se na mnohem rozsáhlejší a komplexnější pohled do zákulisí, než si dokázali představit i největší fanoušci.

Prostor se rozrostl, moc se přesunula

Designér Jess Gonchor, který byl zodpovědný za vytvoření prostředí v prvním filmu, se vrátil a tentokrát se před ním tyčil úkol vytvořit svět, který odráží proměny mediálního prostředí. „V prvním filmu se vše točilo kolem Miranda a jejích asistentek,“ vysvětluje Gonchor. „Tady to tak není.“ A skutečně, sídlo Runway se rozrostlo zhruba osminásobně, zahrnující druhou úroveň, obrovský open space pro redakci, kompletní umělecké oddělení, konferenční místnosti a dlouhé společné pracovní plochy. Zatímco v původním filmu se divák neustále točil směrem k Miranda a jejím dveřím, nová verze vybízí k pozorování celého patra a všech, kteří v něm pracují.

Gonchor se při návrhu řídil reálnými změnami v módním průmyslu, inspirujíc se například stěhováním Condé Nast. „Myslel jsem si, že Runway se přestěhovalo na jiné patro a prošlo rekonstrukcí,“ dodává. Miranda Priestlyová sice stále vládne svému království, ale její kancelář, i když postavená na stejném principu, je nyní mnohem grandióznější.

Z chaosu se vyklubala funkční redakce

Původní film používal k vytvoření iluze jednoho prostoru pět různých lokací, sešitých dohromady. Tentokrát Gonchor postavil skutečné, obyvatelné pracovní prostředí, ve kterém herci strávili týdny. „Vždycky jsem chtěl vytvořit takové prostředí, kde se lidé cítí jako doma a mohou si vytvořit vlastní atmosféru,“ říká Gonchor.

Kromě změn v architektuře a uspořádání se dočkali i fanoušci nostalgických odkazů na první film. Vintage plakáty a fotografie z dřívějších vydání magazínu Runway se objevují i v nové verzi. Ale Gonchor je na toto upozorňuje s pragmatismem: „Jen jsme vylepšili osvědčený recept na úspěch.“ Tyto drobné detaily jsou vděkem pro film, který se stal kulturním fenoménem a zůstává relevantní i po dvaceti letech. Vzpomínky na jeho kanceláře, oblečení a konkrétní vizi newyorské ambice se hluboce zakořenily v naší kultuře.

A co budoucí trendy? Zatímco film se zaměřuje na proměny v módním průmyslu, je zřejmé, že změna je nevyhnutelná. Runway, stejně jako mnoho dalších médií, se musí přizpůsobit novým technologiím a preferencím publika. Otázkou zůstává, zda se podaří zachovat esenci luxusního a ambiciózního světa, který tak fascinoval diváky před dvaceti lety.