Konec s minimalistickou bílou: mládež dobývá starý design!
Kdo by tušil, že dekáda bílých stěn a utilitárního nábytku skončí tak rychle? Zdá se, že generace Z a mileniálové se s chutí vrhají na tradice, které jejich rodiče ještě nedávno vyhazovali na smetiště. Tapety, těžké závěsy, perské koberce a takzvaný „hnědý“ nábytek – to všechno se vrací do módních domácností s překvapivou vervou.
Zánovní starožitnosti: jak se mění vkus mladé generace
Pamatujete si na dobu, kdy byly minimalistické byty s nábytkem od Ikei symbolem „cool“ bydlení? Dnes se situace radikálně mění. Inspiraci hledají mladí designéři v dílech ikonických jmen, jako je Taft Alexander nebo Scot Meacham Wood, a eBay se pro ně stává nekonečným zdrojem pokladů. „Žiju na eBay,“ přiznává Grayson Thornberry, mladý návrhář oděvů, který si do svého bytu ve městě stahuje vintage textilie, patchworkové koberce a dokonce i plyšáky z dětských pokojů.
Robert Couturier, renomovaný francouzský designér, říká: „Nevěřím v generativní design. Mám starší klienty, kteří milují modernu, a mladší, kteří touží po starožitnostech. Dnes je možné vše, pokud je to provedeno s citem.“ A má pravdu – klíčem je ne jen slepá kopírování minulosti, ale citlivé propojení starého a nového.
Jižní gotika a vyšívané polštáře: nové trendy v interiéru
Nicholas Chrapliwy, vývojář z Severní Karolíny, už od studií na Duke University zdobí svůj domov starožitnostmi. Jeho studentský pokoj byl plný zlacených obrazů a sametových křesel. A dokonce i jako vedoucí rezidentní asistenta přitahoval studenty svým útulným a „Southern Gothic“ stylem, který zdobí i mírnou rozpadlou estetikou – například váza s usychajícími růžemi. „Můj styl je trochu nadčasový,“ říká Chrapliwy, „ale je cenově dostupný. Nedávno jsem koupil federalní pohovku za pouhých 150 dolarů.“
„Babičkovský“ styl se vrací: víc než jen nostalgie
Lisa Perry, kurátorka a designérka s domovy po celém světě, pozoruje návrat „babičkovských“ řemesel, jako je pletení, tkalcovství a vyšívání. „Babička se změnila!“ prohlašuje Perry. „Už to není jen emoji se šedými vlasy, brýlemi a drdolem.“ Ona sama staví na kontrastu moderního nábytku s díly současných umělců, a dokonce se nebojí pořídit si Pierre Paulin Tongue křeslo z 60. let, které je „příliš nízko na to, aby se do něj pohodlně posadil baby boomer.“
Kate Watson-Smyth, britská designérka, to shrnuje: „Oba styly – moderní a tradiční – mohou vyprávět zajímavé příběhy o lidech, kteří v nich žijí. Jedinou hříšností je nudná, bezvýrazná místnost ve stylu luxusního hotelu.“
A to je odkaz, který si mladí designéři zjevně berou k srdci. Ukazuje se, že design není záležitostí věku, ale především o osobním vyjádření a odvaze kombinovat zdánlivě neslučitelné. V dobách, kdy se všechno mění, je návrat ke kořenům a tradicím překvapivě osvěžující.