Francouzští designéři proměnili newyorský loft ve snění evropského snu

Emil Humbert a Christophe Poyet, duo ze studia Humbert & Poyet sídlem v Monaku, se chopili svého prvního rezidenčního projektu v New Yorku. Loft v Tribece, který se stal plátnem jejich kreativity, přinesl do města francouzský šarm a dokonalou harmonii s americkou atmosférou. A co je na tom nejzajímavější? Zpočátku se jednalo o sen, který si Evropané mohli jen přát.

Srdce bytu: obývací pokoj plný života

Při vstupu do bytu okamžitě zaujme pohled na obývací pokoj, který se stal srdcem celého prostoru. Humbert popisuje proces renovace jako „vylepšení“ spíše než „revoluci“, a to je patrné na každém kroku. Nábytek od Damien Langlois Meurinne, křesla od Jindřicha Halabaly pro Thonet a vintage denní lůžko od Andre Cordemeyera vytvářejí útulný a elegantní prostor, doplněný ručně vyráběnými kousky z Francie. Důležitým prvkem je absence závěsů – Humbert je totiž nemůže vystát a nechává okna volně přístupná dennímu světlu.

Klíčovou změnou se ukázal být vstup do bytu. Původně otevíral výtah přímo do otevřené plochy loftu, což Humbert považoval za příliš dramatické. Nově je vstup zakončen elegantní halou s mramorovou podlahou a oválným svítidlem, které vytváří dojem příchodu do luxusního obydlí. „Chtěli jsme vytvořit první vrstvu bytu, první přístup,“ říká Humbert.

Důraz na detail a osobní dotek

Humbert a Poyet se pečlivě soustředili na přání majitelů, kteří si přáli obývací pokoj plný života a ideální pro zábavu. Vzhledem k tomu, že si přáli často hostit až 20 osob, obývací pokoj byl navržen s velkým důrazem na pohodlné sezení a dostatek prostoru. Rudolf Stingelova umělecká díla z roku 1992 na centrálním sloupku slouží jako zřejmý odkaz k městu, které je inspiruje.

Designéři se neváhali inspirovat různými epochami a styly, ale vždy s cílem vytvořit harmonický celek. „Jsme eklektičtí, ale ‘eklektický’ může znamenat cokoliv,“ vysvětluje Humbert a dodává, že jejich pojetí eklekticismu se vždy váže k proměně a respektu k místu. Každý pokoj reaguje na svou architekturu, světlo a funkci. Hostovské ložnice, s méně výhledy, byly navrženy s bohatšími detaily a teplejšími materiály, zatímco ložnice majitelů těží z otevřeného výhledu a světlé palety barev.

Formální elegance a hravost

Jídelna se pyšní výraznými černě lakovanými dubovými židlemi od Vonnegut/Kraft a plastovým lustrem od Stephena Antonsona. V kontrastu k elegantní formálnosti jídelny je obývací pokoj spíše klasický, s nadčasovým nábytkem uspořádaným tak, aby podporoval zábavu. Kuchyň pak ohromuje dramatickou kombinací zeleného křemíku a bronzu, přičemž bronz se opakuje v celém bytě, například na čele postele v ložnici majitelů.

Tento projekt není jen o designu, ale o vytvoření domova, který vypráví příběh. Humbert to vystihuje slovy: „Je to trochu jako laboratoř, víte? A přesně tak pracujeme.“